Dobrý dialog ve stínu nerovnosti a manipulace
Dobrý dialog
Tímto souslovím nezhodnotíme jen filmový scénář, ale obecně komunikaci mezi lidmi. Ovšem ne každá komunikace mezi dvěma lidmi je nutně dialog. Dialogickou komunikaci můžeme zjednodušeně chápat jako skutečné setkání s druhým bez ambice dosáhnout jiného cíle, než právě tohoto setkání a vzájemného porozumění.
Třeba když vás pozve spolužák ze základky nečekaně na pivo a místo přátelského pokecu vám začne nabízet kurz finanční gramotnosti, nejde o skutečný dialog, ale o dopředu připravenou snahu vás k něčemu přesvědčit.
Richard L. Johannesen, odborník na komunikační etiku, definoval několik charakteristických rysů dobrého dialogu. Pojďme si nyní tyto rysy představit a ukázat, jak jdou zneužít pro manipulaci.
Opravdovost. Že druhý člověk není poctivý a něco na nás nehraje, často nepoznáme, dokud se nespálíme. A dobrý manipulátor může otevřenost fingovat. Pro slabší aktéry je opravdovost v takové chvíli naopak riziková a potenciálně zraňující, protože se jejím prostřednictvím odhalují silnějšímu, který toho může zneužít.
Přítomnost, respektive plná pozornost. Tady je to podobné jako s opravdovostí a dokonce by se mohlo zdát, že manipulátor naopak plné pozornosti využívá. Skutečná přítomnost v setkání ale vyžaduje také autenticitu a ochotu otevřít se. Aby byly obě strany skutečně přítomné, musejí odložit vzájemnou nevraživost, předsudky, pohlédnout na druhou stranu a vidět ji takovou, jaká je teď.
Přesné empatické porozumění. Perspektivu druhého i tu svoji si velmi dobře může uvědomovat i manipulátor a naopak toho využívat. Paradoxně je to ten manipulovaný, který nemá přesné empatické porozumění, ačkoli se o něj může upřímně snažit. Empatie může být o to těžší v nerovných vztazích - v komunikaci se často mohou setkávat lidé s výrazně odlišnou životní zkušeností.
Duch vzájemné rovnosti. Je zásadní nezavírat před společenskou nerovností oči. Nevidět se jako objekty a nepoužívat nátlak může být i tak velmi náročné. Vidět někoho jako objekt je ale zároveň typická charakteristika toho, jak k lidem přistupuje manipulátor. Přemýšlení o tomto principu nám tak může pomoci manipulaci odhalit, když se v ní ocitneme.
Bezpodmínečné pozitivní přijetí. Vřelosti bez podmínek může manipulátor opět využívat ve svůj prospěch. Sám jde ale pochopitelně přímo proti tomuto principu. Tato bezpodmínečnost neznamená ignoraci mocenských a jiných rozdílů, ale naopak potvrzení legitimity druhého i přes tento rozdíl.
Podpůrné psychologické klima. V případě mocensky nerovného postavení je to právě silnější aktér, kdo nese větší odpovědnost za tento prvek. V případě manipulace můžeme porušení tohoto principu odhalit, když vycítíme, že nám druhý člověk nechce dát prostor pro svobodné vyjádření.
S komunikací v nerovných podmínkách se setkáváme každodenně. Může jít o snahu zaměstnavatele udržet si zaměstnance, o snahu města vytlačit sociálně slabé rodiny na okraj, ale určitým nerovnostem se nevyhneme nikdy, ani v osobních vztazích. Stejně tak se často můžeme nevědomky dopouštět manipulace.
Pro skutečnou cestu k naplňování charakteristik dobrého dialogu tak musíme především upřímně reflektovat pozice a zájmy obou stran a být připraveni se vymezit proti tomu, když druhý začne místo setkání a porozumění upřednostňovat snahu někam nás rozhovorem dostat.