Esej představuje komentář k překladu textu Françoise Laruella „O černém vesmíru“. Uvádí klíčové myšlenky jeho ne-standardní filozofie, vztahuje je ke kritice marxismu (pojem poslední instance) a soudobým podobám negativní teologie. Temnota je takto pojata v politickém i náboženském rozměru. Autor představuje Laruellovo pojetí imanence v soteriologické perspektivě, jako předpoklad radikální transformace lidství ve vztahu k reálnu. Tato interpretace je aplikována na pozici umělce v pozdně moderní situaci a předkládá hrubý nástin dominantní pozice umělce-intelektuála. Aby umění odpovídalo nárokům Laruellova programu, musí se vzdát svého dominia, tedy uznat svoji nedostatečnost, ale stejně tak nesmí podlehnout dominiu jiných oborů, např. politiky či filozofie. Tato „kacířská“ pozice umožňuje umělci obnovit vztah k reálnu a generickému lidství, z něhož jediného může dle Laruella vycházet skutečně radikální transformace.

Text je k dispozici zde: https://arteacta.cz/wp-content/uploads/2022/03/ArteActa_6_WEB_text3_Motal.pdf