Cílem tohoto semestru je pomoci Vám v orientaci ve vybraných zákoutích žurnalistické etiky (a dalších mediálních problémů) se zaměřením na zranitelné lidi, problematiku sociálního dialogu, rovnosti a lidské důstojnosti. Jádro výuky bude spočívat na společné práci, proto je aktivní účast na hodinách podstatná.
Podle jednotlivých karet čtěte texty a vypracovávejte eseje. Docházka je povinná, lze využít jednu absenci (v případě řádné omluvy na studijním či mimořádných okolností způsobených pandemií či technickými problémy po dohodě s vyučujícím i více).
Hodnocení
Zápočet získáte v zápočtovém týdnu za:
plnou docházku (chybět můžete 1x, řádné omluvenky dle studijního řádu se nezapočítávají jako absence)
řádné odevzdání všech úkolů do odevzdávárny (2x esej)
skupinovou prezentaci (a její vložení do odevzdávárny)
Předmět se neuzavírá ani seminární prací, ani testem – je založen na výše uvedených průběžných úkolech.
Jak na prezentaci?
Přečtěte si příslušnou kapitolu z učebnice nebo studijní materiály k danému tématu a udělejte si vlastní rešerši. Cílem je, abyste si připravili na cca pět minut představení tématu, novinářské zásady, přehled norem, apod.
Najděte si tři nebo pět (prezentujete-li sami, anebo ve dvojici) případových studií z posledních pětadvaceti let, na kterých demonstrujete dané téma, novinářské rozhodování, ukážete nějaké významné kauzy, kde se toto téma řešilo v českých i zahraničních médiích, apod.
Prezentaci si připravte v powerpointu / pdf a vložte ji do odevzdávárny (stačí ráno před hodinou). Na začátku hodiny dostanete prostor na cca patnáct minut (5 obecný úvod, 10 kazuistiky). Vhodné jsou ukázky, anebo máte-li novinářský artefakt doma, můžete donést.
Hodiny se konají v učebně M011 na FSS MUNI v úterky 10:00. Vašimi vyučujícími budou Jan Motal (pokud byste potřebovali, můžete využít mých konzultačních hodin dle rezervačního systému) a Mária Juríková .
Zadání esejů
Vedle prezentací bude Vaším úkolem napsat dva eseje podle následujícího zadání. Eseje opravuji individuálně a reflexi vkládám do poznámkového bloku.
Napište úvahový esej na 2–3 normostrany jako odpověď na otázku "Co jsou největší problémy současné žurnalistiky?" Zajímá mne Váš názor a schopnost jej argumentovat, nezajímají mne rešerše, výpisky z literatury ani přehledy názorů a postojů jiných. Esej odevzdejte do pondělí 5. 10. (čili do nedělní půlnoci). Argumentaci v eseji strukturujte takto (přibližně odpovídá jednotlivým odstavcům):
Vaše tvrzení (Čili např. "Např. největším problémem současné žurnalistiky je nezájem novinářů o veřejnou službu") a přehled Vašich argumentů pro něj (dále je budete rozvíjet)
Vysvětlení a zdůvodnění normativu, který je narušen (Čili např. co to je veřejná služba a proč je důležitá)
Jednotlivé (vaše) argumenty pro tvrzení s příslušnou evidencí (min. 2, každý argument s evidencí na jeden odstavec)
Případné protiargumenty (nejsou-li, vymyslete!) a jejich vyvrácení
Shrnutí a příp. Vaše "vize", jak by to mělo být
Dalším úkolem je napsat úvahový esej na 2–3 normostrany jako odpověď na otázku "Jak lze v žurnalistice překonat rozdíly mezi sociálním centrem a periferií?" Zajímá mne Váš názor a schopnost jej argumentovat, nezajímají mne rešerše, výpisky z literatury ani přehledy názorů a postojů jiných. Esej odevzdejte do pondělí 23. 11. Argumentaci v eseji strukturujte takto (přibližně odpovídá jednotlivým odstavcům):
Popište, jak vnímáte strukturu české společnosti (polarizace, sociální třídy apod.)
Zkuste na základě vlastní zkušenosti popsat, jak k těmto sociálním rozdílům novináři přistupují
Jak se v médiích projevuje skutečnost, že jsou produkována ze sociálního centra (čili jsou produkovány elitami)?
Snaží se česká média nějak oslovit čtenáře ze sociální periferie? A jak? Je to dostatečné?
Vaše "vize", jak by to mělo být – zkuste navrhnout nějaké zásady psaní/natáčení, které by překonalo nedostatky, které jste konstatovali výše
Jak na etiku? (15. 9. 2026)
Zakladatelky a zakladatelé
Abychom se mohli zaměřit na vybrané případy z oblasti mediální etiky, musíme si nejen připomenout, co jsme dělali v úvodním bakalářském kurzu, ale především si upřesnit rozdíl mezi morálkou a etikou a jejich vztahem k člověku a společnosti. Začneme u individa a u poznání, že v našem životě (profesním i soukromém) jsme nuceni řešit morální dilemata, tedy situace, kdy si konkurují dvě navzájem se vylučující řešení založená na hodnotách, která vyznáváme.
Heintzovo dilema
Pan Heintz měl ženu, která umírala na rakovinu. Bez úspěchu se snažil získat peníze na lék, který by ji snad mohl zachránit. Stál 2000 EUR, ale pan Heintz dokázal posbírat jen polovinu. Může být obhajitelné, že zbylých 1000 EUR někde ukradne, mohou-li zachránit život?
Toto je slavné morální dilema, které používal sociální psycholog Lawrence Kohlberg a dozvíte se o jeho významu výce v první kapitole učebnice Ethics in Media Communications: Cases and Controversies.
Morální dilemata jsou tedy morální boje a jejich reflexe při našem úsilí učinit správnou věc. Rozhodujeme se mezi různými, morálně obhajitelnými způsoby jednání. Proto se zapojuje naše svědomí. Rozdíl mezi morálkou a etikou potom tkví v tom, že morálka čili mrav je způsob života určité skupiny lidí, ale etika je racionální proces aplikace nějakých principů, reflexe a aktivní řešení dilemat (aplikace sociálních norem). Primární přísadou každé etické diskuze je konflikt.
V tomto předmětu se tedy budeme cvičit v morálním rozvažování, protože "mediální profesionálové se musí, podobně jako alkoholici, nejprve naučit uznat, že mají problém, před tím, než s ním mohou něco dělat." (Day: 9) Cílem tedy není učit se normy nazpaměť, ale osvojovat si morální "zdatnost", která sestává z:
Morální představivosti založené na empatii a uvažování o možných následcích
Rozeznání etických problémů
Analytických schopností
Smyslu pro mravní povinnost a osobní odpovědnost
Schopnosti tolerovat nesouhlas
Někdy hovoříme o tom, že "etická kondice" (která by měla být skutečným cvičením!) vyžaduje fundamentální ctnosti: důvěryhodnost, integritu a zdvořilost (schopnost sebeoběti, respektu k druhým). Nejzajímavější je možná pojem morální integrity, který lze podle Stephena Cartera rozdělit do tří složek:
Umět rozlišit dobré a špatné
Jednat podle toho i na osobní náklady
Otevřeně deklarovat, že tak jednám na základě vlastního rozlišení
Hovoříme také o morální ekologii.
Naše morální dilemata odrážejí hodnoty a postoje. Jejich reflexe nám umožní pochopit, jak se (nutně) v etickém rozhodování prolíná emoční (afektivní), kognitivní (co víme, co známe, čemu věříme) a behaviorální (jak jednáme) dimenze. Etická reflexe tedy je racionální, argumentativní, ale nesmí nikdy zastírat skutečnost, že základem našeho etického života je cítění – myšlení – jednání.
Etika a společnost
Žurnalistika i etika mají vždy vztah ke společnosti. Neexistuje nic jako "sukromá morálka", protože i osobní normy a hodnoty se vztahují ke světu, v němž žijeme
Proto potřebujeme etické systémy, které nám zaručují sociální stabilitu, mravní hierarchii, uspokojují potřebu podporovat dynamickou morální ekologii, řešit konflikty a vyjasňovat hodnoty. Lze říci, že etický systém spíše než fixní soubor norem je aréna, kde lze experimentovat s etikou. Kompromis a vyvažování jsou nezbytné, a proto etika není věda – není neomylná ani neobsahuje žádné "zřejmé" pravdy.
Náš život ve společnosti je podmíněn morálními povinnostmi, které často mohou být v konfliktu, anebo mohou být zpochybněny etickou reflexí. Základem společnosti tedy není právo (legální jsou i nemorální věci), ale sdílené hodnoty. Povinnosti můžeme rozdělit na:
obecné – ty se týkají všech
partikulární – platí jen pro určitou skupinu
A právě partikulární povinnosti jsou součástí profesní etiky – na jednu stranu nás jejich dodržování vřazuje do určité sociální skupiny (profese), na druhé straně vyjadřuje sdílené hodnoty. Vedle toho jsou ale otevřené etické reflexi a uplatňují se v konkrétních morálních dilematech, do nichž vstupují i naše závazky vůči dalším (vůči sobě samým, rodině, institucím, společnosti, etniku či národu...)
Pravda a nezávislost (6. 10. 2026)
Přečtěte si kapitolu 4 (Truth and Honesty in Media Communications) z knihy Ethics in Media Communications: Cases and Controversies (L. A. Day, 2006).
Zobrazování zkušeností zranitelných lidí (20. 10., Mária Juríková)
Přečtěte si kapitolu 13 (Stereotypes in Media Communications) z knihy Ethics in Media Communications: Cases and Controversies.
Píšem reportáž o osobe na autistickom spektre len preto, lebo je autistická? Redukujem život mladej transrodovej osoby len na ich transrodovú identitu? Zdieľam úspech osoby s rómskou totožnosťou preto, lebo ich úspech je úctyhodný alebo preto, že majú rómsku totožnosť?
Mediálny priestor poskytuje možnosti reprezentovania príbehov, skúseností, vedomostí a ďalších kritických, sociálnych, kultúrnych alebo iných aktivít zraniteľných skupín ako formu rozširovania povedomia či zdieľania ľudského príbehu. Pri zraniteľnej skupine sa môže novinárstvo nechať ich zraniteľnou identitou nechať prevalcovať, a tým reprezentáciu redukovať len na zraniteľnosti/identite/príslušenstvu k minorite bez kontextu a ľudského charakteru. Reportáž, longform a ďalšie prostriedky môžu ľahko skĺznuť do samoúčelnosti.
Témou tejto hodiny je preto korektný, novinársky pútavý, rešpektujúci, kritický a vhodný spôsob zobrazovania zraniteľných skupín, práce so stereotypmi a jazykom. Cieľom stretnutia je reflexia mediálnych spôsobov zobrazovania zraniteľných skupín.
Študentstvo zmapuje a identifikuje problematické (reduktívne, ofenzívne,...) spôsoby zobrazovania príbehov osôb s ohrozenou identitou, kriticky reprezentáciu zhodnotí, zamyslí sa nad spôsobmi pútavého a korektného zobrazovania zraniteľných skupín a navrhne vlastné novinársky etické spôsoby zobrazovania zraniteľných skupín formou diskusie.
Príklady zobrazovania osoby zo zraniteľnej skupiny na posúdenie vhodných a nevhodných aspektov
Přečtěte si kapitolu 8 (Economic Pressures and Social Responsibility) z knihy Ethics in Media Communications: Cases and Controversies (L. A. Day, 2006).
Občanství a zranitelnost (24. 11., Mária Juríková)
Přečtěte si povinnou literaturu níže.
Akú úlohu zohráva občianstvo pre zraniteľné skupiny? Kto si zaslúži nazvať sa občanom? Je občanom osoba, ktorá je odkázaná na každodennú starostlivosť? Môže byť osoba so zdravotným znevýhodnením dobrým občanom ak nepracuje? Nakoľko je dôležité, že lesbická žena platí dane? Zaslúži si naše pochopenie viacej hrdý občan, alebo hrdý príslušník národnostnej menšiny?
Mediálne výstupy, a tým podmienené aj mediálne zraniteľných identít sú historicky zaťažené na patrenie a začlenenie sa do väčšinovej spoločnosti. Takýmto všeobjímajúcim patrením môže byť aj občianstvo. V hodine sa spoločne pozrieme na to, ako môže občianstvo potvrdzovať či vytvárať hodnotu zraniteľných skupín. Zameriame sa na to, ako vyzerá mediálne zobrazovanie občianstva osôb zraniteľných identít, špecificky na mediálne výstupy zraniteľných identít poukazujúce na dane, výkonnosť, užitočnosť, nezaťažovanie systému a minimalizovanie systematických kritík za účelom hlásenia sa k občianstvu. Cieľom stretnutia je preskúmať vzťah občianstva a identít zraniteľných skupín a problematické prvky občianstva pri zobrazovaní zraniteľných identít.
Študenstvo sa zameria na mediálne zobrazovanie tlakov medzi identitami zraniteľnosti a občana v mediálnych príspevkov, kriticky zreflektuje implikácie zraniteľných skupín a ich výkonnosti pre štát, vlastnú produktivitu a príspevku do spoločnosti.
Príklady zobrazovania osoby zo zraniteľnej skupiny a ich príslušnosti k občianstvu na posúdenie vhodných a nevhodných aspektov:
