Jan Motal
Kabinet pro výzkum divadla a dramatu
Divadelní fakulta JAMU
Mozartova 1
662 15 Brno


e-mail: honza.motal@gmail.com
twitter
researchgate
blog

„Radikální umělec svým dílem zakládá prostor pro dialog. Svědčí o osobně zakoušené pravdě a adresuje ji živým bytostem teď a tady. Prorokuje tak sociální a politickou transformaci světa (jež nebude definitivní, ale permanentní). Jeho radikalita nespočívá ve vyhraněném programu, jehož teze tesá do svých monologů. Je zakořeněn v utopii, je obyvatelem společné domoviny. Obnovuje řeč z jejího zdroje a vyslovuje živé slovo. Tím činí společnosti nezastupitelnou službu, neboť navrací hovoru hodnotu a smysl. Takové umění může zasáhnout.“

Esej o radikálním umění (s ekologickým étosem)

Přednáška o radikálním umění (jako pedagogický manifest)

„V dialogickém principu je umělecké dílo uznáno jako sdílený prostor určitého řádu, určitých formálních ‚pravidel hry‘, kterým je třeba se podřídit a na něž měl umělec nebo jeho tým velký vliv. Ale částečně se na nich podílela i zkušenost společnosti nebo celého lidstva, a to zvláště v archetypální vrstvě v díle přítomné. A já díky tomu mohu do díla vstupovat a tázat se ho, jako by to byl živý člověk. Neboť v díle je zkušenost lidské existence a jí s ní mohu vést rozhovor. A tak mohu ladit svůj vlastní horizont rozumění na horizonty rozumění jiných lidí i kultur.“

Rozhovor o dialogu uměním

Kniha (e-shop)

Kniha (facebook)

Anxious Affinities - jak může divadlo vytvořit platformu pro dialog (anglicky)

Fenomenologická redukce jako naivní vědomí snivce (studie o ponoru do domova prostřednictvím snění)

„Není na čase přestat hovořit o divadelní, filmové nebo hudební vědě, ale skládat monografie, týmy a komise podle jevů, jež jsou studovány? Tento radikální požadavek je pouze logickým vyústěním teze, že k realitě je třeba přistupovat empiricky, tedy symetricky: studovat to, co se nám dává, co je před námi, nikoliv co jsme si vetkli na svoje vizitky, dveře pracovny nebo do foyer budov. Je třeba dát slovo jevům jako kolektivům ontologií spíše než ospravedlňovat existenci našich oborů výzkumem. Věda nesmí brát skutečnost jako rukojmí. A tak by už projednou mohla skončit diskuze o tom, co je divadlo, a o podstatě dramatu. Badatelé by se poté mohli věnovat konkrétním, empirickým předmětům, teď a tady, a otevřít se setkání s ontologiemi jinými, než jsou ty, jež zastupují. To ovšem znamená vstoupit do bahna reality a – ušpinit si ruce.“

Kognitivní fenomenologie - teoreticko-metodologická stať o propojování objektivistických a subjektivních metod (anglicky)

The Sketch of the Fundamental Properties of (Any) Multinaturalistic Theatre Science (Possible) - ústřední elementy multinaturalistické divadelní vědy (anglicky)

„Moje pojetí etiky vychází z perspektivy médií jako čtvrté moci v pluralitní demokracii. Vycházeje z teorie lidských práv, jíž rozumím jako základnímu kameni demokratické společnosti, jsou pro mne média institucí, která realizuje právo na informace a svobodu vyjádření. V tomto smyslu tedy tisk, rozhlas, televize, film či on-line média přinášejí lidem nástroje, díky nimž se mohou orientovat a rozhodovat ve světě veřejném i soukromém jako autonomní lidské bytosti. Média nezahrnují jen žurnalistiku, ale i umění, které umožňuje člověku hledat podstatnou otázku po bytí člověka. Média jsou tedy nástrojem člověka, který žije aktivně ve veřejném prostoru, ale pro svůj rozvoj nezbytně podniká i ponor do hloubek lidské existence.“

Web medialnietika.cz

→ Tři díly rozhlasového pořadu Jak rozumět médiím na Proglase, kde jsem byl hostem: Média a kulturní identita, Morální panika a dehumanizace, Ideologie a propaganda.

Rozhovor v pořadu Co vy na to? na téma etika médií před volbami

Diskuze v pořadu Přes čáru na téma objektivita

Nad postoji papeže Františka k etice médií v pořadu Vertikála

Průhledné zrcadlo - soubor vybraných textů z let 2015-2017

Seznam komentářů, glos a esejů s odkazy

Krása ve filmovém dokumentu (kniha, pdf)

Anatomie náboženství (třídílná populárně-naučná série)

Být dýdžej (filmový esej)

Meteory českého komiksu (filmový šestiportrét)

Narodil jsem se (1984) a hodně času v dětství jsem trávil v Ostravě, odkud pochází velká část mojí rodiny. I když mám s tímto městem dnes svazky už spíše jen nostalgické, cítím se tam doma. Vyrůstal a studoval jsem ale v Brně, kde jsem po gymnáziu šel na scenáristiku a dramaturgii na Divadelní fakultu JAMU a později na religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval jsem, získal doktorát (pod vedením Pavla Švandy) a přesvědčen o tom, že živit se děláním filmů nechci (protože mne víc baví nad uměním přemýšlet), jsem zakotvil v akademické sféře. Mým celoživotním tématem je vztah dialogu a umění a nacházení platforem pro rozumění, a to nejen druhým lidem, ale především sobě samému a vlastní identitě. Někdy tato témata rozvíjím spíše jazykem odborným, jindy publicistikou. Těžko je pro mě přihlásit se k jednomu oboru. Prošel jsem mnohými a čerpám z nich ze všech. Nejraději se vyjadřuji formou eseje.

Od absolvování gymnázia jsem se živil psaním pro různé časopisy, později jsem to zkoušel v Českém rozhlase a po několik let jako režisér v České televizi. Nechal jsem dráhy aktivního tvůrce, ale filmová tvorba pro mne pořád zůstává zdrojem potěšení a materiálem k přemýšlení. Proto jsem taky napsal knížku Krása ve filmovém dokumentu (2014), v níž jsem se pokusil interpretovat filmy Jana Špáty pohledem svých filozofických zájmů.

V roce 2008 jsem se náhodou dostal do party lidí, která zakládala studentské rádio na Masarykově univerzitě (Radio R). První roky jsem ho vedl, později jsem ho zpovzdálí koordinoval a dnes mu už jen fandím. Tato zkušenost mě hodně ovlivnila. Jednak jsem díky tomu začal působit jako pedagog na Fakultě sociálních studií MU, kde dodnes vedu semináře etiky (i když jsem si předtím nikdy nedokázal představit, že budu učit), jednak jsem se na pár let upsal obhajobě komunitních médií. Dělal jsem školení, přednášel o tom, proč u nás tento sektor chybí, a podílel jsem se na přípravě podkladů pro reformu zákona na MK ČR. Tato reforma naštěstí nenastala. Píšu naštěstí, protože s výsledkem jsem nebyl spokojen.

Dnes je mým hlavním pracovištěm Divadelní fakulta JAMU, kde jsem se v roce 2018 habilitoval přednáškou o radikálním umění. Učím filozofii, kulturologicky zaměřené předměty a podílím se na výzkumu především jako teoretik a metodolog. Napsal jsem monografii o inscenaci Písek Arnošta Goldflama z konce 80. let (Existenciální divadlo snění, 2016) a knížku Dialog uměním (2016), která je jakýmsi záznamem mé dosavadní cesty filozofií umění.

Stále přispívám do různých médií. Víc jak dva roky jsem psal glosy pro Radio Wave. Výběr z nich vyšel spolu s dalšími kousky v knize Průhledné zrcadlo (2018). Je to myšlenkový deník člověka, který se pere s kulturní identitou a evropskými hodnotami v těžké době. Vždy jsem se snažil být aktivní nejen perem, ale i činem. Proto jsem po dobrovolnictví v různých neziskovkách osm let byl členem Strany zelených, zpočátku velmi aktivním. Ze strany jsem vystoupil a dnes už hledám jiná řešení.

V roce 2017 jsem založil iniciativu Umělec netrpí zaměřenou na duševní hygienu na uměleckých školách. Byl to nápad rychlý a nepromyšlený, takže si s tímto podnikem dodnes nevím pořádně rady. Pořád si ale myslím, že je důležité, aby studenti a studentky uměleckých oborů měli jednak přístup k pomoci a informacím, jednak aby nepodléhali idolatrii psychických obtíží. Vadí mi, že pedagogové na uměleckých školách buď psychické potíže podceňují, nebo adorují. Nejlepší by bylo, brát je jako součást života a zbavit je (pozitivního i negativního) stigmatu. A k tomu bych chtěl tím, co dělám, taky trochu přispět.

Žiju s hladkosrstým foxteriérem Ziggym, kterému jsem začal před lety říkat podle mého oblíbeného alba od Davida Bowieho. Aniž bych to tehdy tušil, je tak zběsilý, že odkaz ve svém jméně naplňuje dokonale.

Profesní strukturovaný životopis k dispozici ke stažení zde. Portrétní fotografie pro použití pro propagaci zde (autor: Václav Mach).

CC BY-NC-SA Jan Motal 2018